Zimní bunda? Ne, díky.

Konečně víkend. Na dnešek sem se opravdu těšila. Za celou dobu co jsem tady nebyl den, kdy bych nebyla sama. Už sem opravdu potřebovala nějakej ten čas pro sebe. První oficiální tejden trainingu je úspěšně za mnou. Bylo to náročný. Psychicky i fyzicky. Někdo to zvládal dost těžko.
Víte, musim vám říct jednu věc. Pro mě je tahle situace něco úžasnýho. Samozřejmě, že se mi stejská. Upřímně jsem, ale tenhle tejden neměla čas na to ani myslet. Co je ale hlavní. Tohle je teď můj domov. Domov, kterej sem si vybrala a to je na tom to krásný, že sem si ho mohla vybrat. Někdo ani nemá to štěstí výběru.
Proto mě tenhle tejden překvapilo několik situací, ve kterých jsem se ocitla. Přijde mi, že se tu najde pár lidí, který si neváží, že tu jsou.
Byla sem i svědkem několika "zhroucení". Ať už šlo o otvírání dveří v letadle v nouzových situací nebo  nezvládnutí zkoušky (a věřte, že ze začátku mi to otvírání dveří přišlo těžší, než když poprvé sednete do auta a učíte se řídit.) Není to jen o jedný páce na dveřích, jak by si mnozí mysleli. Tady se nezvládnutí něčeho nebere jako neúspěch. Naopak, všichni se z těch chyb učí.
Je na nás vyvíjen určitej tlak. S tim se dá samozřejmě počítat. Dělaj to schválně, protože v některých situacích až začneme lítat bude ten tlak ještě tisíckrát větší. Teď je to složitější v tom, že denně přijmeme strašně moc informací. To co jsem se naučila za tenhle tejden, jsem se naučila za půl roku ve škole. A to snad ani nepřehánim. Ikdyž na nás chrlí tisíc informací, pořád je čas i na nějaký ty srandy a zábavu, Já to jako zábavu beru všechno. Hlavně simulátory. Miluju horský dráhy.
Podpora je tady dost důležitá. Háček je v tom, že když tejden v kuse stáváte nad ránem a celej den ste v psychickym a fyzickym vypětí, nemáte pak občas náladu na tisíc problémů jiných lidí. Ale zatnu zuby a když můžu, vždycky pomůžu. Takže menší rada na závěr. Pokud nemáte hroší kůži, nechtějte dělat tuhle práci.

Házim na sebe plavky a běžim k bazénu.
Zatim se mějte <3

Exploring Dubai

První tejden byl volnější. Bylo třeba udělat spoustu papírování a formalit. Věci který se musí udělat, ale nikdo je nemá rád.Plus tisíc vyšetření. No to trochu přehánim, ale trávení dvou dnů na klinice mi přišlo jako nekonečná doba. To nemluvim o nějaký arabský setře, která rozhodně nebyla něžná při odebírání krve. A ještě ten indickej bratr, kterej mi dělal oční test a nutil mě číst písmenka, který by ani superman nepřečetl.
Když teda přejdu tyhle situace, tejden jsem si užila. Byl čas na to jít do města a taky na nějakou tu pařbu. Party s mojí skupinou nemohla chybět. Robin Schulz hrál v jednom plážovym baru, takže volba byla jasná. Byla to super akce. Člověk si, ale musí zvyknout, že party tu nekončí v 6 jako u nás. Končí o hodně dřív.
V neděli začala ta pravá část trainingu. Po dobu 14 dní  se budem zabejvat SEP (Safety Emergency Procedures). Jednoduše řečeno - bezpečnost. Čekaj nás simulace turbulencí, klouzačky z letadla do vody a hašení požáru. Na to se moc těšim. Jediný, co mi drásá nervy je vstávání ve 3:45. Má to ale výhodu, že končíme ve dvě.
Dneska mám za sebou první zkoušku. Čeká mě jich ještě tak 35? A to opravdu nepřehánim. Zejtra je zkouška na pokles tlaku na palubě. Je tisíc situací a věcí, co jako cabin crew musíte udělat. V těchto čtrnácti dnech plnym drilu a zachraňování životů bych se ráda vysmála lidem, co si myslí, že letušky jsou jen lepší servírky. Jinak bych se s váma ráda podělila o víc informací z trainingu, ale je to super tajný. Bohužel ani fotit nemůžem. Použít můžu jen oficiální fotky, který jsou vyfocený jen trenérama a ty zatim žádný nemám.

Zatim se loučim.
Fotky najdete  
↓ ↓ ↓ ↓ ↓

Batch 3302

Home sweet home?

Ten čas tady tak rychle utíká. To není možný. Zatim sem fakt nadšená, což mi zrovna připomíná přednášku kterou jsme měli o kulturnim šoku. Ten má tři fáze. První 2 až 3 měsíce nadšení. Potom přichází ta horší fáze, kdy pochybujete. No a zhruba za osm měsíců už by ste měli bejt plně adaptovaný.

Možná na tom trochu pravdy bude. Moje nadšení je obrovský, ikdyž mám dvě věci se kterýma je opravdu těžký se sžít dohromady.

Welcome to the desert

Sem tady. Žiju a dejchám. Mám tolik informací, že to snad ani nejde vstřebat. A že jich ještě tuny a tuny přijdou. Momentálně je tady 20:57 a já už se chystám spát. Včera jsem se sem dostala až ve 3 ráno a usla až někdy před pátou.

Fotoreport z posledních dní

Zejtra letim. Můžu vám říct, že zabalit si bylo na sepsání vědecký práce. Limit je 50 kg. Kila bych zvládla ještě v pohodě, protože většinu bot sem zabalila do příručáku. Horší to bylo s místem. Nakonec to ale všechno dobře dopadlo a už mi zbejvá zabalit si jen ty muchlavý věci. I když je to stejně jedno, protože pak to vytáhnu a bude to totálně sežvaněný. Znáte to..
Odlítám 15:55, takže tam přiletim někdy kolem půlnoci. Sobotu máme ještě na rozkoukání a v neděli to všechno začne.
No a další článek už bude rovnou z Dubaje. Moc se budu snažit udělat si čas na co nejvíc článků.
Držte mi palce, Prozatim se loučim <3

Odlítám právě včas

↓↓↓↓↓↓

Nemám slov

Tenhle článek je zcela neplánovej, ale o tohle se s váma musim podělit. Jak už víte, ubytování jsem dostala v neděli. Hned jsem byla aktivní a všemožně hledala informace. Na facebooku má naše čtvrť i skupinu. Hned jsem se tam přidala a napsala, že mám tohle a tohle číslo bytu, že hledám sousedy ,případně jestli tu už mám i spolubydlící.

Sarab Building, Block 3

Jooohoo! Konečně vim, že nebudu bydlet na ulici. Dneska jsem se konečně dozvěděla ubytování. Až na jednu maličkost, to dopadlo nejvíc nejlíp. Naštěstí nejdu dočasně do hotelu, ale rovnou mi přiřadili trvalej byt a né vůbec malej. Budu bydlet v Sarab budově, která se nachází doslova v poušti. To je ta jediná nevýhoda.

Každejch 20 minut jezdí autobusy do centra, takže v tom nevidim velkej problém. Centrum je vzdálený cca půl hodiny a stejně tak i letiště a training collage.

Co jsem se zatim dozvěděla: