I když toho volnýho času tolik momentálně nemám, pořád si ho dokážu užít. V Dubaji je každej den co dělat. Když přijde víkend mám pocit, že nic nemůžu stihnout. V plánu jsou vždycky párty, pláž, nákupy, bazén... Do toho musíte ještě zakomponovat úklid a ostatní povinnosti spojený s domácností. Řeknu vám, že na tohle všechno prostě víkend nestačí. Moc dobře si pamatuju, jak nám na začátku trainingu říkali, že Dubaj nám za ty dva měsíce nikam neuteče, že tu pořád bude. To je samozřejmě pravda, ale stejně mám pocit, že mi uteče. Ve finále si pak člověk naplánuje víkend a jediný, co pak z těch plánů stihne je párty a pak možná ten bazén, když po party zrovna nepotřebuju invalidní vozejček a aby mě k tomu bazénů dovezli.Noční život je tady jako nikde jinde. Je to prostě bomba. Všechno je tady tak fancy. Do klubu vás nepustí bez podpatků a pokud vypadáte jak hastroš. No a co nejvíc na nočnim životě tady žeru je hudba. V Evropě je všude kam se podíváte house a abych řekla pravdu, na to se prostě nedá tancovat. Tady se v 90% klubů hraje rnb a hip hop a to je to, co mám přesně ráda. Takže nejenom, že je pak ráno člověku docela špatně, ale ještě mi odpadnou nohy bolestí. Moje rada: vždycky vyražte v podpatkách, kterým věříte a který vás nikdy nezradí.
↓ ↓ ↓
Pak tu mám jeden trochu nepozitivní postřeh. Dubajčani dokážou bejt docela nevnímaví a neslušný. Tím myslim arabskou část dubajčanů. Pokud jdete v davu, nikdy vám neuhnou. Co mě, ale hodně zarazilo je jejich chování např. v krámě. Hodně rádi dávaj najevo nadřazenost vůči prodavačkám nebo číšníkům. Samozřejmě ne všichni jsou takoví, ale prostě setkáte se s tim tady docela často. Od tý doby, co jsem to postřehla jsem začala bejt v krámě, v restauracích, kdekoliv ve službách ještě víc příjemnější. Ani nevíte, jak hezky některý lidi reagujou. Stačí se usmát, poděkovat, popřát hezkej den. Nic to nestojí a zpříjemní jim to den v práci a třeba jim to pomůže přejít arogantní výjevy některých arabských spoluobčanů.
No a další celkem vtipnej postřeh jsou místní taxi služby. Většinou, když nasednete zeptaj se vás jestli chcete zapnout hudbu. Tak samozřejmě, že chceme.Taxikář to dá na 100% volume a občas si s náma i zazpívá. Když člověk jede ve 3 ráno domů celkem tu hlasitou hudbu uvítá. Víte proč? Když tady usnete v taxíku, taxikář vás ze zákona musí odvézt rovnou na policejní stanici. To by byla samozřejmě velmi nepříjemná situace.
No a moje další postřehy? Dubaj je hodně multikulturní a v rámci možností hodně tolerantní. Většinou mi ani nepřijde, že žiju v muslimský zemi.
No comments:
Post a Comment