Fail of the year a Roster 0.3

Dneska se vám svěřím s věcí, kterou jsem snad ani neplánovala nikomu říct. No co mně se stalo... To už je opravdu velká pracovní krize. Já se pořád sama sobě musim smát, když si na to vzpomenu. Než začnu vyprávět ráda bych vás informovala o tom, že s touhle prací je někdy opravdu těžký vědět, co je za den nebo jaký je datum. Nedej bože, když se probudíte někdy odpoledne po nočním letu. To už pak ani nevíte jaký je století a jestli jste ještě pořád někde v hotelu nebo už doma.
Než začneme můžu vám říct, že tohle nebyl opravdu můj týden. No, ale ne vždycky všechno vychází na 100%. Jak se ale říká po bouři vždy vyjde slunce. Všechno to začalo tím, že mi vzali Řím a místo toho mi dali airport standby a Karachi, což je turnaround. 
Airport standby - většinou trvá čtyři hodiny a vy musíte být plně připraveni v uniformě i s kufrem zabaleným jak do zimy, tak do tepla. Sedíte a čekáte jestli vás vytáhnout na let z kterýho někdo vypadl. Například náhle onemocněl nebo se z nějakýho důvodu nedostavil. Musí tak mít pár lidí v záloze.
↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓

Modrá pepsi

Já vim. Dlouho jsem se neozvala, ale byla jsem indisponována nemocí. S hrníčkem v ruce a s
obalenym krkem v šátku člověk tolik dobrodružství neprožije. Ačkoliv se mi přihodila šťastná věc a místo dvou turnaroundů (Doha a Jeddah) mi dali Jakartu.

Osmihodinovej let. Dva servisy a pasažéři, který nic nechtěj a když zmáčknou call bell tak jen omylem, protože většina dotykovou obrazovku viděla poprvé v životě. Layover byl celkem fajn. Byla jsem na masáži. Už né na takový kde vám zlámou krk a ještě tejden vás bolí záda. Byla jsem tak zrelaxovaná, že když jsem pak po jednom pivu dorazila na pokoj. Spala jsem v kuse 12 hodin. To se mi opravdu dlouho nepovedlo. Crew byla taky fajn. Když se sejdou fajn lidi, tak je pak ve finále úplně jedno kde ste. Do Indonésie jsem byla natěšená hlavně kvůli jídlu, ale celkem sem byla zklamaná. Nevim jestli to bylo tim, že jsem si blbě objednala. Nebo jsme byli na blbym místě.. Dala jsem si nudle v nějaký omáčce  se zeleninou. Na talíři bylo víc omáčky než nudlí a v celym jídle byly dvě krevety. Jo a ještě to dost připomínalo uho. Dala jsem si k tomu pepsi, ale když mi jí přinesli měla modrou barvu. Co to sakra bylo? Chtěli mě otrávit? Vypadala dost jedovatě.  Měla jsem ale žízeň, takže sem jí vypila a už od tý doby uplynulo hodně hodin a pořád sem naživu. Pokud teda neumřu na malárii, protože mám asi 5 kousanců na noze hehe.
Zejtra ve 4 ráno mě čeká Dilí. Je to jen otočka. 3 hodiny tam a 3 zpátky. I když je to docela v nekřesťanskej čas. Je to můj první indickej let a tyhle lety nikdo nemá rád a jsou prej nejhorší. No uvidíme... Třeba to zas taková tragédie nebude.
↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓

Vánoce, Taipei a Novej rok

V pohodě se usaďte, dejte si čaj a cukroví. Pokud ještě teda nějaký máte. Dlouho jsem nic nepřidala a posledních pár dní bylo bohatých na zážitky a ráda se o ně samozřejmě s váma podělim.
Měla jsem ohromný štěstí, že jsem mohla trávit Vánoce s rodinkou. Sice s neúplnou, ale i tak jsem byla strašně ráda, že mě mohli navštívit. Byli tu tejden a já v tom tejdnu měla jen jeden let do Taipeje. Byl to skvělej layover. Zatim nejlepší, co jsem měla. Skvělá posádka i skvělej let. Bože můj a to jídlo!! Určitě se tam chci ještě jednou podívat. Moc sem se nestihla podívat se po městě, protože sme vyrazili na drink. No a znáte to... Druhej den pak člověku není úplně do skoku.

Byla sem i na masáži, ale ta taiwanská žena mě doslova zničila. Vlastně ještě teď mě bolí záda

Byla sme to ale dobrá sebranka

Už jenom kvůli tomu jídlu se musim vrátit

Sama bych se tu asi ztratila

↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓