Fail of the year a Roster 0.3

Dneska se vám svěřím s věcí, kterou jsem snad ani neplánovala nikomu říct. No co mně se stalo... To už je opravdu velká pracovní krize. Já se pořád sama sobě musim smát, když si na to vzpomenu. Než začnu vyprávět ráda bych vás informovala o tom, že s touhle prací je někdy opravdu těžký vědět, co je za den nebo jaký je datum. Nedej bože, když se probudíte někdy odpoledne po nočním letu. To už pak ani nevíte jaký je století a jestli jste ještě pořád někde v hotelu nebo už doma.
Než začneme můžu vám říct, že tohle nebyl opravdu můj týden. No, ale ne vždycky všechno vychází na 100%. Jak se ale říká po bouři vždy vyjde slunce. Všechno to začalo tím, že mi vzali Řím a místo toho mi dali airport standby a Karachi, což je turnaround. 
Airport standby - většinou trvá čtyři hodiny a vy musíte být plně připraveni v uniformě i s kufrem zabaleným jak do zimy, tak do tepla. Sedíte a čekáte jestli vás vytáhnout na let z kterýho někdo vypadl. Například náhle onemocněl nebo se z nějakýho důvodu nedostavil. Musí tak mít pár lidí v záloze.
↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓


Jako opravdu jsem byla nadšená, že místo vysněnýho Říma budu sedět na letišti a bůh ví kam mě pošlou. Nakonec sem tam ty čtyři hodiny opravdu jen proseděla, ale potkala jsem tam dva lidi co znám, takže zas tak hrozný to nebylo. No a teď už konečně k jádru věci. Po čtyřech hodinách strávených na letišti jsem se domů vracela v šest večer. V jednu ráno už jsem zase měla let do Karachi. Říkala jsem si proč by mě sakra dávali na standby, když pak mám hned stejně let. No tak sem teda přijela domů udělala si večeři a naplánovala si chvilkovej spánek předtím než znovu vyrazim na letiště. Odlet byl v 1:05. Dvě hodiny předem se musíme nahlásit, takže ve 22:30 jsem vyrazila z domova. Před každým letem máme briefing. Každej let má svojí místnost. Tohle všechno už je v odletovym prostoru, takže než tam vstoupíme musíme projít bránou, která nás pustí na elektronickej pas jen když máme službu. Když jsem dorazila na letiště měla jsem to akorát abych prošla tou bránou. Elektronickej pas vypadá  v podstatě jako občanka s čipem. Tak jdu a přikládám ji na prostor k tomu určenej a nic... Nechtělo mě to pustit. Tak to zkoušim ještě asi třikrát. To už docela chytáte pozornost ostatních, protože ten přístroj není úplně potichej. No tak si radši ještě kontroluju jestli jsem tu ve správnej čas. Všechno sedělo pak se najednou podívám na datum a tam bylo odlet v pondělí a ne v neděli. No v tu chvíli jsem se hodně rychle odebrala z toho prostoru pryč a když už mě nikdo neviděl musela jsem se začít smát. Nemohla jsem sama sobě uvěřit, jak se mi to mohlo stát a to mi zrovna ještě dva dny zpátky píše kamarád, že šel na let  o den dřív než měl. Já se mu fakt hodně vysmála, ale že se mi to samý stane o dva dny později to jsem opravdu nečekala. Karma je všude!
Takže jsem si včera udělala jen takovou večerní projížďku na letiště a zpátky. Celou cestu domů sem se fakt musela nahlas smát. 
No takže i tyhle situace se s touhle prací mohou stávat. Jak, ale říkám mohlo to bejt i horší. Kdybych kvůli tomu musela vstávat někdy ve tří ráno, tak to bych se asi úplně nesmála. To bych asi chtěla skočit z okna.
Jo chtěla jsem se ještě pochlubit z novým rostrem, kterej vyšel tentokrát hodně brzy. Mám, ale jen čtyři lety, protože 16. února letim domů. Už se moc těšim <3

• ŘÍM (doufám, že tentokrát mi ho nezruší a já si konečně nakoupim zásobu těstovin a vín)
• LONDÝN ( Né, že bych úplně jásala. Několikrát jsem tam už byla, ale další návštěvou primarku nebo londýnskýho oka nepohrdnu.) 
• JEDDAH (turnaround)
• DILLÍ (turnaround) 
• A pak už se jen vesele odebrat domů na 12 dní 

To je pro dnešek všechno, ale chystám pro vás fotoreport z posledních pár dní, co jsem trávila v Dubaji. Tak zase brzy XOXO <3