Saturday, May 13, 2017

10 důvodů, pro které vás bude každá letuška milovat

1. Jen jedno až dvě jednoduchá, kouzelná slovíčka
Občas se zdá, že někteří lidé to opravdu neznají a to nemyslím jen anglicky. Když někomu podám drink nebo jídlo a řekne merci, šen šen, danke, obrigado nebo arigatho tak vim, že má ten člověk normální slušný vychování.

2. Zapínání pásu
Snažně vás prosím, pokud kontrolku se zapnutým pásem vidíte, že svítí tak to znamená, že si máte zapnout pás. Neznamená to, že máte použít záchod nebo si  zajít na procházku po uličce. Samozřejmě to může být nepříjemný v momentě, kdy opravdu potřebujete vykonat potřebu, ale kapitán nezapíná tu kontrolku jen tak pro nic za nic.

3. Tray v původní podobě - českým slovem - tác s jídlem
Většinou své jídlo dostanete na menším podnose. Ten se skládá z misky, kde je hlavní jídlo. Potom okolo máte pár mističek např. na salát, dezert atd. Pak se tam nachází i velkej ubrousek, do kterýho je zabalenej příbor. Vše je poskládaný tak, aby se do jednoho vozejku vešlo přesně 39 táců. No a až všichni dojí, musíme to taky sesbírat. Jenže my to musíme sesbírat do těch samých vozíků, kde to předtim bylo. To znamená, že milujeme lidi, který nám to vrátí srovnaný, tak jak to bylo. Jenže z 98% se to samozřejmě neděje. Občas sbírám opravdový Burj Khalify. Někdy to celá rodina udělá dokonce tak, že všechno ty misky daj na jeden jedinej tác a pak mám 3 prázdný tácy a jeden kterej když si od nich vezmete, tak to na vás všechno popadá. Chápu, že někdy chtějí lidi pomoct, ale nejvíc nám pomůžete když to bude vypadat podobně, jak jsme vám to dali. Pro vás to vypadá jako normální sbírání dojezenýho jídla, ale pro nás je to občas tetris.
⬇⬇⬇⬇⬇⬇

4. Neignorace
Jedna velká kapitola je sběr sluchátek a dek před přistáním. Je to věc, kterou prostě musíme udělat. Ne, nemůže si tu deku nechat. Někdy jsou lidi občas mírně rozladěný, když je musim vzbudit z tvrdýho spánku, ale stejně přistáváme, takže si musíte zapnout pás a vrátit sedadlo do vzpřímený polohy. Co ale opravdu nemůžu vystát, je když začnu sbírat sluchátka a vim, že v periferním vidění mě ten člověk vidí, ale jen tupě zírá na obrazovku a dělá že mě nevidí. Když je to obličej, kterej mi opravdu nesedí, tak u něj budu stát klidně i 5 minut, než mi je odevzdá. Někdy na to není čas, protože opravdu rychle klesáme, ale karma si vás najde!

5. Káva, čaj ve správný moment
Udělali jsme servis s jídlem, prošli celou palubu, nabízeli kávu a čaj. Všechno je sklizeno. My si konečně taky můžeme sednout a najíst se. DING! Někdo něco potřebuje. No a hele. Není to náhodou ve většině případech káva nebo čaj, kterou jsme zrovna nabízeli před 10 minutama. Samozřejmě, že vždycky to pro vás rádi uděláme, ale určitě bude pro obě strany lepší, když si to kávu s čajem dáte zrovna v době, kdy ji nabízíme.
6.  Normální a promyšlený otázky prosím
Já chápu, že náš život může být zajimavý, ale občas se musim hodně vnitřně zasmát a uklidnit, abych dokázala odpovědět. Zrovna nedávno jedna otázka. Přistáváme.. Let Dubaj- Glasgow. Je to něco kolem osmi hodin. Musim vstávat hodně brzy ráno na tenhle let...A pasažér se mě zeptá jestli ještě dneska nepokračujeme dál třeba do USA.
Ehm.. Jasně cítím se celá fresh a vlastně nejsem vůbec človek, ale robot, takže joo! Určitě bych zvládla další třinácti hodinovej let do New Yorku.

7. Berte to, co je 
Do určitých destinací máme vždycky určitý procento hovězího, kuřecího, ryby atd.. Někdy se stane, že si všichni chtějí dát hovězí, jenže ho zrovna máme 30 procent. Mám opravdu pocit, že si lidi občas myslí, že to v tom letadle vaříme.
Není naše chyba, že když dojdeme k čtyřicátý řadě, tak už bohužel nemáme, to co byste si zrovna přáli. Angličani z toho dokážou udělat scénu i na hodinu.
8. Zvládněte komunikaci bez nás
Přichází doba servisu. Někdo nemá hlad a radši dál bude spát nebo se nerušeně koukat na film. DING! Můžete tomu přede mnou říct, aby si vrátil zpátky to sedadlo. Chci se normálně najíst.
Má vnitřní otázka spočívá v tom, proč k tomu potřebujete mě? Není jednoduší poklepat mu na rameno a zeptat se ho slušně sám?

9. Své zavazadlo zvládnete sami, pokud vám není 90 let
Především lidé z indické kultury rádi nechávají zavazadla v uličce a čekaj až jim to někdo dá do úložnýho prostoru nad nimi. Haha! Představte si, že bych tohle měla dělat celou svojí kariéru. To pak moje záda umřou dřív než já. Když to na mě někdo zkusí natrénovala jsem obličej, že to je nad moje síly a maximálně mu s tim pomůžu tak, že se toho kufru jen letmo dotknu.

10. Trochu orientačního smyslu prosím
Většina letadel je přizpůsobena velmi podobně a čísla sedadel jsou vždy vyobrazená tak, aby každej svoje sedadlo našel. Pro někoho je to občas úplný sudoku nebo matematická rovnice. Pak si stejně sednou na jiný místo a pak přijde pasažér za mnou, že někdo mu sedí na místě a pak se všichni v uličce zastaví a nikdo nemůže projít. Prosím, dvakrát se ujistěte, že sedíte na svém místě.
Tak snad si na mě i trochu vzpomenete až příště poletíte hehe!
Mějte se hezky
XOXO💋

No comments:

Post a Comment